Dome Karukoski Rozhovor: Tolkien Movie Director

Pokud se chystáte natočit životopisný film o J.R.R. Tolkiene, měl bys vědět své věci. Naštěstí byl Dome Karukoski velkým fanouškem Středozemě a širší fantasy dlouho předtím, než začal režírovat Tolkiena. Finský režisér dříve pracoval na Tom z Finska a hit země The Grump, ale nyní se zaměří na mladý život J.R.R., mapuje jeho raná léta až po přepisování pera na papír Hobit.

Screen Rant seděl s Karukoski nedávno v Londýně, aby diskutoval o přinášení Tolkiena do života.

Před přestěhováním do Birminghamu, kde jste natáčel venkovské věci?

Protože Birmingham neexistuje jako před 100 lety – a má to velký, nešťastný a tragický důvod. Tak jsme se snažili najít, kde bychom to mohli natočit. Točíme to ve starých čtvrtích v Londýně? Kde najdeme místo s touto infrastrukturou? Jako naše hlavní místa jsme vybrali severní Liverpool a Manchester. A pak je samozřejmě část Sarehole Mill and Shire natočena co nejblíže – museli jsme najít jeho hrabství. Nejezdili bychom do skutečných míst, protože je to z hlediska výroby nemožné. Jediné místo, které muselo být autentické, byl samozřejmě Oxford. Protože je tak instrumentální. Na venkově tak dlouho nežil. Přestěhoval se z Jižní Afriky, takže to pro něj není tak elementární – ale Oxford ano. Takže bylo velmi důležité a důležité, abychom natáčeli umístění v Oxfordu.

Jedna z věcí, která mě při sledování filmu zaujala, byla, když vyšel nahoru a podíval se přes příkop, a tam byl drak. Účinky na to vypadaly neuvěřitelně, je to, jako by tam byl skutečný drak. Jak těžké bylo dosáhnout tohoto efektu – několika takových efektů – ve filmu, který je v podstatě životopisným filmem řízeným postavami a dialogy?

To byla jedna z mých velkých starostí. Jako fanoušek Tolkiena jsem chtěl tyto prvky vnést. Znovu, víte, žádný z nich není dokončen. Nejprve musíte pochopit, že [žádná] nepochází z knih, protože on ty knihy ještě nenapsal. A jak sám řekl, neexistuje inspirace jeden na jednoho. Myšlenka je to, co pomáhá, je, že nejste spojeni s tím, co ve skutečnosti je v knihách. S čím jste spojeni je – protože jsem četl knihy předtím, než jsem viděl Jacksonovy filmy, než jsem dnes viděl všechny fantasy věci – mohu se vrátit pouze ke své představivosti, jak ten svět cítím. A pak se vrátíte k tomu, jak je to mladý muž, který načrtává ten svět; staví čáry. Takže drakem je samozřejmě Fafnir. Je to příběh Fafnira, není to Smaug nebo Glaurung ze Silmarillionu. Je to Fafnir a jeho dračí mysl, což je mytologická bytost, která představuje váš největší strach. V tomto případě je to ztráta vašich přátel a ztráta vaší lásky, takže čelí svému největšímu strachu v tomto světě. Musíte jít do emocí, do toho, co postava cítí, a v té emoci vidí – protože má mysl génia – inspiraci a prvky, náčrtky obrazu, které později používá. Doufejme, že to funguje, protože je to propojené s emocemi, které cítí, a není to jen fantazijní prvek v akční sekvenci.

Zmínil jste něco velmi důležitého o Tolkienovi a jeho původu, totiž že to není alegorie, i když existují oblasti, které pocházejí z jeho života.

Přesně. Vždy jsem říkal, že je to jeho vlastní emocionální zmatek. Z hlediska alegorie to není Mordor, ale emocionálně vidí zmatek, když je konfrontován se zlem.

Je nemožné podívat se na Frontu a nevidět například Marshes. Jasně jsou věci z jeho života, které ho ovlivnily, ale to není záměrem textu ani příběhu, který vypráví. Jak těžké pro vás bylo ujistit se, že jste zahrnuli tyto prvky, které odkazovaly na jeho fantazii tvořit, aniž by to lidi svádělo k tomu, aby si mysleli: ‚Ó, Pán prstenů je o světové válce já?'

Myslím, že ve filmu je to jednodušší než v traileru. V upoutávce jsme měli dlouhý proces, jak je získat, aby se nějak nepokoušeli přesvědčit lidi, že to, co jim ukazujeme, je Britský Mordor. to je těžké. Ve filmu je to snazší, protože pomalu budujete emocionální růst postavy a díky tomu emoční růst postavy, vize a prvky… Nejsou to jen vize, ale také to, co slyší, jak stromy mluví. Ještě to nejsou enti, ale stromy mluví, mají svůj vlastní zvuk. Všechno tam tedy vychází z osobní perspektivy mladého chlapce. Není pro mě důležité zahrnout konkrétní fantasy prvek, protože jsem fanouškem Tolkiena. Pro mě je důležité, abych jako fanoušek Tolkiena ukázal, jak roste mysl mladého génia. A všechny tyto prvky lze převzít téměř z jakékoli mytologie... Takže důležité je ukázat mladého chlapce kdo čte všechny tyto mytologie a jak jeho mysl roste, a pak to, co uděláte, je skutečně dosáhnout odlišný.

Jdeme trochu šířeji Tolkiena, brzy máte chvíli výslovnosti. Bylo to úmyslné vyjasnění všech překlepů jeho jména?

To bylo vlastně ve scénáři. Ta konkrétní scéna byla ve scénáři, než jsem dorazil. Když jsem dorazil, přepsali jsme několik návrhů, ale ta scéna byla ve scénáři. Prostě se mi ta scéna líbila. Připadalo mi to vtipné, protože jsem také špatně vyslovil jeho jméno. Ve finštině to vyslovíte tak, jak to je, takže my to vyslovíme Tolk-en, ale v produkci jsme slyšeli tolik lidí vyslovovat Tolk-ine. Potkal jsem tolik Tolkienových expertů, kteří tak konkrétně říkali, jak dlouhé je to „e“. Takže se z toho stala zábavná scéna, i když jsme scénář přepsali tolika způsoby. Myslím, že toho zažil hodně.

Mluvil jste o tom, jak se změnil scénář. Byl konec, o kterém jsem si myslel, že je tak vhodným koncem tohoto původního příběhu, vždy stanovený?

Ne tak, jak je to ve filmu. Jedna věc byla úleva, protože jednou z věcí jako filmaře, když děláte životopisný film, je, jak zkrátíte čas. S Tomem of Finland, což byl opravdu problematický film, na kterém jsme léta pracovali, bylo nejtěžší [časový rámec]. Tímto bylo časové zúžení do značné míry provedeno. Bylo to úplně stejné, alespoň v prvním scénáři, který jsem četl. To byla úleva a bylo to také překvapení, protože jsem znal příběh C.S. Lewise a jeho tušení, ale tento příběh jsem neznal. Byl to jakýsi záblesk milostného okamžiku, tento příběh o přátelství. To je kino, filmový a epický příběh plný emocí. To bylo tak nějak ve scénáři vždycky.

Z tohoto nápadu na scénář jste ukázali, jak vyrůstal z dětství, a do hlavního obsazení vám vyrostlo pět dětských herců. Jak jste k tomu přistoupili a zajistili, že přechod působí přirozeně?

Nejprve jsem obsadil Nicka a poté Lily. Začal jsem od Nicka a Lily, s Nickem jsme se setkali jako první, ale v té době jsme už vyzkoušeli několik kluků. Ale jakmile jsem Nicka zamkl jako svého Tolkiena a byli jsme schopni zajistit, aby mohl dorazit z X-Men dříve a být ve filmu a zkoušet, pak jsme začali obsazovat ostatní kluky kolem Nicka. A zároveň obsazujeme mladé kluky – několik mladých kluků, kteří vypadají jeden jako druhý. Když jsme měli smečku, začali jsme nacvičovat manýru, aby spolu chodili. Pohybovali by se a měli určité způsoby, například jakou mají silnou ruku, jak sedí. A samozřejmě se to musí s přibývajícím věkem trochu změnit, ale nějakým způsobem to tak najdete. Nadia Stacey ve vlasech a make-upu odvedla skvělou práci při jejich změně. Takže to bylo něco, o co jsme se postarali, aby se vaše emoce nezastavily, když dojde k přechodu.

Očividně jedním z hlavních bodů, o kterých se kolem tohoto filmu mluví, je Tolkienovo panství a oni tak nějak film odmítají. Proč si to myslíš a máš z toho nějaké pocity?

Ve skutečnosti ten film neviděli. Nabídl jsem jim možnost zhlédnout film se mnou a doufám, že tuto nabídku přijmou. Rád bych se s nimi setkal, ukázal jim film, vyslechnul si jejich myšlenky a diskutoval o tom, proč byly odebrány určité umělecké svobody. Doufám, a mám pocit, že když film uvidí, všimnou si, že byl natočen s respektem, obdivem a láskou k postavě. Nedémonizuje to jeho charakter, je to emocionálně velmi pravdivé. A co je skvělé na jejich oznámení je, že to nebylo nepřátelské, bylo to spíš jako: "Nemáme s tím nic společného." Což tak nějak musí udělat, aby nedostali 150 žádostí o pohovor. Doufám, že s nimi budu moci sedět a dívat se na film. 9 z 10 filmů je natočeno bez pozůstalosti z nějakého důvodu, protože i když je to ta nejmilejší pozůstalost na světě, začnete je obsluhovat a ne [natáčet film] pro vás jako umělce.

Otázka na závěr: co máte nejraději Pán prstenů film z Jacksonovy scény?

Oh, bože. Kvůli Helm's Deep, druhému.

Jak Halloween zabíjí stáhl to Loomis Cameo bez CGI

O autorovi