'The Knick': Odpočiňte si krví podlité oči

click fraud protection

[Toto je recenze The Knick sezóna 1, epizoda 8. Budou tam SPOILERY.]

-

Po děsivých událostech zahrnujících většinu z minulého týdneZískejte lano“ ustoupilo dvojici nečekaně intimních scén, The Knick pokračuje ve své cestě do intimity tím, že tráví více času než v předchozích sedmi epizodách potulováním se v hlavě jednoho doktora Johna Thackeryho.

V jistém smyslu je „Working Late a Lot“ odměnou za dosavadní výkon Cliva Owena. Pro Owena je to šance vzít Thackeryho obvyklého bombastického a vznětlivého génia a pohřbít ho pod bolestivé příznaky abstinence, jen aby viděl, co z toho vzejde.

Výsledkem je muž podělaný tím, co možná je neznámé bolesti slabostipramení nejen z absence kokainu v jeho systému, ale také z pocitu nedostatečnosti, kterou musí cítit – jako výsledek rozpoznání hloubky své závislosti i hrozby úspěchů jiných lékařů, které zastiňují jeho vlastní. (Ten druhý má s Dr. Edwardsem co do činění stejně jako nedávno představený Dr. Levi Zinberg, kterého hraje Michael Nathanson.)

Thackery vždy kráčel po ostří břitvy; v celé sérii až do tohoto bodu jsou náznaky, které adekvátně ukazují, jak bezbranný je lékař vůči svým vlastním závislostem. Ale to je poprvé

The Knick se dokázal ponořit do toho, jaké by to mohlo mít důsledky, pokud okolnosti mimo Thhackovu kontrolu umožnily jeho závislosti získat převahu. Dokonce v premiéru seriáluThackeryho osamělý moment zranitelnosti – vyvolaný jeho vlastní touhou obejít se bez drogy – byl podkopává jeho ochotu proděravit své nezmíněné věci a píchnout si více kokainu, aby se dostal zpět práce.

Ale záchranná síť zásobování zmizela a přichází těsně poté, co se Thackery otevřel přijetí Dr. Edwardse za kolegu a zahájení (většinou fyzického) vztahu s Lucy Elkinsovou. Je to, jako by Soderbergh a autoři seriálu Jack Amiel a Michael Begler chtěli vzít Thackeryho prostřednictvím řady transformativních zážitků, než se pokusí dostat se hluboko do svého přepracovanosti mozek.

Byl to riskantní krok, když viděl jak, navzdory jeho jinak velitelské přítomnosti téměř v každém epizoda, psychická vzdálenost mezi Thackerym a publikem vedla k tomu, že se stal víceméně šifra. Ale bez rizika není odměna (něco, o čem muž, který by ochotně požil strychnin pro rychlé vyzvednutí před provedením operace, mohl něco vědět).

A čekat až do teď, než se skutečně soustředit na Thackeryho (a Owena) – tím, že jeho postavě dáte tak specifickou a známou potřebu a pak ji zařadíte do série soutěživé, stresové situace které podtrhují jeho strach z méněcennosti – přináší nesmírně potěšující výsledky. Totéž lze říci o tom, jak napětí epizody prudce stoupá, protože limity Thackeryho schopnosti připojit se a být v okamžiku s někým jiným se projeví, když si vybere práci na svém a Bertieho papíru Lucie.

Thackery svým způsobem připomíná Daniela Plainviewa Bude tam krev když Plainview říká, „Mám v sobě konkurenci. Chci, aby nikdo jiný neuspěl... Dívám se na lidi a nevidím nic, co by stálo za to mít rád." Oba muži jsou velmi soutěživí a oba jsou do značné míry ovládáni svými osobními a profesními závislostmi. Navzdory tomu, že sdílí takové nežádoucí vlastnosti, není Plainview nutně špatnou společností – alespoň z hlediska ocenění fiktivních postav.

V ‚Working Late a Lot‘ se táhnou další vlákna, jako je věčný boj mezi Bertiem a jeho otcem, Gallingerovým dobře míněný, ale neuvážený pokus o adopci šestiměsíčního dítěte, zatímco jeho žena je zjevně uprostřed nervového zhroucení, a Inspektor SpeightNeúspěšná snaha udržet Tyfus Mary mimo ulice a mimo jakoukoli kuchyni v New Yorku. Je tam dokonce i krátká, blažená mezihra Cornelia a Algernon která, stejně jako ostatní dějové linie epizody, v sobě nese skvělý pocit blížící se zkázy.

A to je zatím v pořádku; všechny jsou svým způsobem zajímavé, ale nic na obrazovce tak neudrží vaši pozornost dlouhé záběry Johna Thackeryho, který dělá vše, co je v jeho silách, aby nevylezl ze svých vlastních kůže.

Soderbergh brilantně zarámuje dvě scény tak, že na Owena natrénuje kameru, zatímco zbytek akce (zasedání správní rady a lékařská konference) drží převážně na periferii. V těchto chvílích se Owen sníží na něco víc než na chvějící se knír a kbelík potu, a přesto je John Thackery jaksi podmanivější než kdy předtím, protože lidštější a chybnější než kdy jindy.

Svědčí tedy o režijní zdatnosti Soderbergha, že dokáže přeřadit z hektické vřavy z minulého týdne rasově motivované davové násilí k něčemu tak intimnímu a cílevědomému, jako je 'Working Late a Lot'. A přetrvávající obraz Cliva Owena pomalé podlézání velkému množství opia dělá to, co dokáže jen pár výstřelů na rozloučenou: promítá tíhu epizody na obličej svobodný muž.

The Knick bude pokračovat příští pátek 'The Golden Lotus' ve 22:00 na Cinemax.

Fotografie: Mary Cybulski/Cinemax

90denní snoubenec: Tania sdílí svou historii s domácím násilím a zneužíváním

O autorovi