„Jack Ryan“ Rozhovor: Kevin Costner mluví o pokračováních, režie a Chris Pine

Byli jste schopni tvořivě přispívat ke své postavě?

Kevin Costner: Jo, a protože jsem točil filmy, musím pochopit, že tohle není film Thomase Harpera, ale film Jacka Ryana.

Musíte rozumět tomu, co děláte. To je to, co to je a to se nastavuje. Pokud si myslíme, že to lépe vysvětluje pár řádků, Kenneth to povolil a ví, že jsem zůstal uvnitř řádků filmu, který chce natočit, takže tam byly malé okamžiky. Stane se to, zvláště pokud není zkouška, protože pokud nemáte zkoušky, film jste svým způsobem neotestovali. Jako herec jste to nezkoušeli. Takže, když vám někdo řekne: ‚tady je scénář‘ a vy odpovíte: ‚Myslím, že to tady potřebuje pár věcí‘ – buď máte někoho, kdo je ochoten to slyšet, nebo nechce slyšet.

Mnohokrát jste svou práci udělali se scénářem, jako když já dělám svou práci se scénářem – pokud dělám Otevřený rozsah, slyším mluvit Annette Beningovou. Vím, že jako herečka se může dostat odsud až sem s těmito řádky, a pokud to nedokáže ona, pak udělám řádky, aby mohla ona. Takže když Annette Beningová dostane scénář, neříká mi, že se tam nemůže dostat. Už vím, že se tam nemůže dostat - víte, co tím myslím? Pokud je tam Duvall, už vím, že to nemůže udělat, dokud to neuděláme my. Takže se snažím pískovat scénář, než se tam herci dostanou, protože herci obvykle propadají panice. Říkají: ‚není to příběh Toma Harpera?‘ nebo ‚není to příběh Catherine Mullerové?‘ Všichni herci si myslí, že je to jejich příběh, a vy říkáte ‚ne, tohle je příběh. Takhle se hodíš, takhle uspěješ‘. U malých částí je tedy důležité, aby nastala chvíle, kdy se jejich mámě v roli zalíbí.

S Hatfields a McCoys podstoupili jste zjevně velké riziko, které se vyplatilo velkým způsobem a lidem se ukázalo, že něco, o čem říkali, že nelze udělat, lze udělat. Otevřelo to nějaké dveře věcem, ke kterým byli lidé skeptičtí?

Ach jo. Jsme celá záležitost vnímání. Teď to najednou funguje, dokážeme to všichni. Nebylo v tom žádné riziko Hatfields a McCoys. Riziko bylo, když jsem jim řekl, že to neudělám, pokud neudělají celý příběh. To, co to mělo být, byly dvě noci, a to nebyl příběh. V duchu jsem si řekl, že to byly tři noci – bylo to šest hodin, pět a půl – ať už je to cokoliv. A tak, pokud jsem měl být zapojen, pak by to museli udělat oni. To je donutilo opustit konvence, o kterých si myslí, že fungují, což jsou dvě noci. Znělo to jako: 'whoooaaa! Už nefungují. Nefungují od Rootsovy. (Smích). To opravdu neřekli, pomyslel jsem si: 'Jé, není to ten příběh, který chcete, aby ostatní herci udělali?' Řekl jsem: ,Můžu se na to podívat a nemůžete to dostat do dvou nocí' .

Risk pro mě tedy bylo udělat něco, co by spadalo do konvenční moudrosti. Nechtěl jsem bojovat později - měl jsem to hned tehdy, seděl jsem tak blízko jako ty ke mně, s hlavou toho kanálu. Řekl jsem: ‚Udělám to, když slíbíš, že uděláš celý příběh. Teď tě k tomu nenutím, ale nedělám to, pokud to nebude ono. Tak co chceš dělat?‘ Přes stůl jsme se dohodli a ona to splnila. To ze mě nedělá génia, jen mě to utvrzuje v tom, o čem věřím, že je úplný příběh. Byl jsem si jistý, že kdyby to zvládli dvě noci - bylo by to riziko. Risk byl myslet si, že máte skvělý příběh, a pak přijít na to, co ztratíte. To je riziko. Víte, v tomhle městě je spousta herců, kteří byli v tom filmu, kteří by neprošli konečným střihem.

Jsem zvědavý na váš postup jako herce a režiséra. Někdo dává přednost dvěma záběrům, jak to dělá Clint Eastwood, zatímco někdo dává přednost 50 záběrům jako David Fincher. Jako herec jsem zvědavý, co preferujete, a jako režisér jsem zvědavý, co preferujete?

David má 50 záběrů? To je Kubrick. To je Kubrick. Je to velmi talentovaný chlap. Víš, jdu, dokud si nemyslím, že na to mám.

Jako herec nebo jako režisér?

Jako režisér. Jako herec se musíte vrhnout na sebe. Někdo říká: ‚Mám to‘, takže jestli to byly dva záběry tehdy nebo tři záběry a oni chtějí jít dál, nemyslím si, že to máme. Musím jim věřit, nebo budu bojovat o jednoho víc. Když režíruji, volám do toho. Mám sklon ke krátké změně. Jiné herce nestřídám, ale mám tendenci, když se režíruji, říct si ‚dobře, mám to‘. A jednou za čas někdo z mých blízkých řekne: ‚Proč si to neuděláš znovu? Proč na sebe spěcháš? Protože pořád spěcháte, abyste pomohli ostatním hercům, a pak si řeknete, „Mám to“. Takže žádný Kevin si s tvým výkonem nedej čas. Jen si dej víc času.‘ Víš co? je to dobrá rada.

Viděl jsem záběry, kde je kamera, a mluvím s tebou, s hercem a myslím si, že je to dobrý, dobrý, dobrý a konečně se podívám zpět do deníků a jdu, proč sakra jdu ‚to je dobrý'? Někdo mi říká, že jsem na kameře. ‚Takže ten opravdu dobrý záběr už není dobrý?‘ a oni řeknou ‚jo‘.

Je to pravda. Máte děti? Mám sedm - dobře. Pokud někdy budete mít dítě, občas jdete do jejich malé školy, nebo možná máte zkušenost s vlastními rodiči. Když zpívají písničku a vy říkáte ‚Rudolph the Red Nose Reindeer‘, jak jsme to cvičili doma. pomáháte jim. Děláte to jako režisér – milujete své herce – chcete, aby byli skvělí. Dívám se na Michaela Gambona a je skvělý a říkám si: ‚Nemohu to režírovat. On je dobrý! Je prostě opravdu dobrý. Jako Cadillac, jak se tam jen dostal. Právě odtamtud vypadl." Je opravdu dobrý a vy si jen myslíte: ‚Právě jsem režíroval Michaela!‘.

Mluvil jste o tom, že v sobě máte víc westernů. Co je na žánru, kvůli kterému se stále vracíte?

Dalo by se říci totéž o lidech, kteří se věnují vesmíru nebo filmům CIA – je to jako, nedávejte mě do škatulky. Rád to navštěvuji, protože když jsou udělané správně, myslím, že jsou to opravdu krásné kousky filmu. Zdůrazňují, jak těžké bylo pro vaše předky, kteří našli cestu do Ameriky, aby si zařídili život.

Pokud je uděláte opravdu správně, ve skutečnosti vytvoříte tato opravdu zajímavá dilemata, kam se vydáte, „Wow! Nevím, jestli jsem byl tak tvrdý." Nemluvím o spaghetti westernech, kde zabijete spoustu lidí – a lidem se to líbí. Mluvím o jednom, který to řídí podle toho, jak ochráníte svou ženu před dvěma nebo třemi muži, kteří říkají, že chtějí vodu, ale mohou si vzít, co chtějí. Západ byl velmi děsivý. Toto město je jako starověká civilizace, ale pokud jde o moderní, Amerika ještě před 200 lety neměla nic. a sračky, které jsme postavili před 200 lety, ani nemáme. Byl nahrazen moderními věcmi. Bylo to tam jako v rajské zahradě 800 let.

Jejich příběhy jsou o lidech, kteří se dostali na západ, museli čekat sedm, osm dní, než před nimi prošel jen buvol, protože – mluvíme o více než milionu. Báli se, a tak vagónek jen čekal. To si nedokážeš představit, to si nedokážeš představit – a to je skutečné. Pokud uděláte opravdu dobrý western, není to jen o přestřelce, to ne. Jde o to: ‚Jak jsem se sem dostal na tak špatné místo? Jak mi to proti těm chlapům přišlo?‘ Když to uděláte promyšleně, je to náš Shakespeare. Pokud to uděláte mizerně, vrátí to žánr zpět.

Rád se k tomu vracím, doufám, že když to udělám pokaždé, když to nějakým způsobem posouvám kupředu. Prostě se mi to líbí, líbí se mi představa chlapa, který má na zádech všechen majetek, který vlastní. Je na tom něco skvělého. Podívejte se, co máme. Nějaký chlápek, který může jít, kam chce, a tvoří si vlastní život.

___________________________________________________

___________________________________________________

Jack Ryan: Shadow Recruit se v kinech otevře 17. ledna 2013.

Thanos nikdy nebyl vinou Kapitána Ameriky (byl nevyhnutelný)