'Poslední exorcismus': Bylo to vlastnění... Nebo psychologie?

[TENTO ČLÁNEK OBSAHUJE SPOILERY PRO POSLEDNÍ VYMÍTÁNÍ]

Poslední vymítání je film, který se snaží: Vytvořit film o exorcismu s jedinečným hlasem, vyzvat diváky, aby se postavili svému přesvědčení, a vyděsit diváky. Ústředním tématem filmu je víra, protože se vztahuje k víře v přítomnost zla. Vysvětlili jsme Poslední vymítání konec v jiném článku (kliknutím na odkaz si jej přečtete), ale zde půjdeme mnohem více do hloubky a poskytneme vám odpovědi přímo od těch, kteří se podíleli na tvorbě filmu.

Poslední vymítání zastává postoj, že nemůže být světlo bez temnoty, žádné nebe bez pekla. Zdá se, že producenti Eli Roth a Eric Newman představují obě strany otázky víry; zatímco režisér Daniel Stamm stojí mezi těmito dvěma pozicemi jako otevřený agnostik.

Eric Newman, který je zodpovědný za produkci některých z nejlepších žánrových filmů posledních let, včetně neuvěřitelně dobře zpracovaných filmů Alfonsa Cuarona. Děti muže, měl nápad vytvořit film o exorcismu, který by byl více založen na realitě.

Eli Roth nám říká: „Před několika lety bylo Ericovou koncepcí natočit film ve stylu docu k vyprávění příběhu o exorcismu; následovat toto pojetí exorcismu, které jde úplně špatně. Byl to Eric, kdo věděl, že najme Andrewa Gurlanda a Hucka Botka, aby napsali film – když viděl jejich film Zásilková nevěsta která tak efektivně využívala docu styl.“ Newman také najal režiséra Daniela Stamma, aby režíroval film založený na jeho oceňovaném faux dokumentárním dramatu Nutná smrt.

Filmová tvorba ve stylu doku byla využita k podpoře myšlenky realismu a také ke zvýšení strachu tím, že diváky přivedla do světa exorcismu. Pro Stamma vytváří dokumentární styl intimitu s publikem, kde za nás stojí kamera – vytváří hlubší ponor do světa filmu. Tvůrci filmu chtěli využít tohoto ponoření k tomu, aby zapojili diváky do dialektiky v otázkách víry a vědy.

Spisovatelé použili dokumentární film Marjoe jako inspiraci pro film. Marjoe je příběh ministra, který pustí dokumentární štáb „za oponu a nechá vás vidět celek věc je podvod." Film slouží jako základ pro postavu Cottona Marcuse, kterou hraje Patrick Fabian. Cotton, kariérní evangelický kazatel, který narazil na svou „temnou noc duše“, je muž, který se zmítá v existenciální krizi. Pochází z dlouhé řady „exorcistů“ – praxe, kterou nyní považuje za nebezpečnou a destruktivní. V rámci svého vykupitelského procesu se Cotton rozhodne umožnit dokumentárnímu štábu zachytit „triky jeho obchodu s exorcismem“ na kameru, a odhalit tak „realitu“ světu.

Film zakládá premisu, že (podle Cottonovy evangelické služby), pokud věříte v Boha, musíte věřit také v ďábla a následně v démony. Zřeknout se tedy veškeré posedlosti démony jako zápory a/nebo psychologické zlomy, také v jistém smyslu, znamená zříci se víry úplně. Fabian věří: „Toto je film o tom, jak vnímáte dobro a zlo. Jde o to, jaké jsou vaše přesvědčení a jestli se vám to podaří, když je budete nejvíce potřebovat.“

Cottonova konfrontace s mladou Nell Sweetzerovou se stává vnějším projevem jeho vnitřní krize víry. Režisér Daniel Stamm říká: „V celém filmu je otázka: Je to nadpřirozené, nebo je to lidské zlo? Je Nell schizofrenní, nebo je posedlá?

Během sekvencí exorcismu se filmaři výslovně zdrželi použití jakýchkoli záběrů, které by příběh uzavřely do nadpřirozeného vysvětlení. Marketing filmu je v tomto ohledu trochu zavádějící. Ve finálním filmu nejsou žádné záběry Nell hlavou dolů nebo zkroucené na stropě – i když tyto snímky dominují marketingovým materiálům. Ve skutečnosti byla Ashley Bell instruována, aby „sledovala každý film o exorcismu a [pak] to nedělala. Takže to bylo od začátku udělat něco opravdu jiného.“

Při přípravě na svou roli Nell Sweetzer byla Ashley Bell nařízena, aby se podívala jak na skutečnou dokumentaci exorcismu, tak na psychické poruchy, které by mohly vysvětlovat její chování. Zdá se, že má pocit, že každé vysvětlení je přijatelné. Tvrdí, že „měla knihu nazvanou Vynález hysterie, která vyvolala u žen hysterické šoky, aby se je pokusila dostat z jejich lidských podob. Mít v hlavě ty obrázky skutečných lidí, kteří jsou zkroucení nebo už nevypadají jako lidé, bylo opravdu užitečné pokusit se tomu dát ten skutečný pocit.“

Když došlo na výzkum exorcismu, Bell říká: „Posloucháte zvuky, které mohou vydávat lidé, a pak přichází zvuk, který není ani mužský, ani ženský, zvířecí ani lidský – je prostě prvotní. Nebo ani to ne a vy jen řeknete ‚Co je to za hluk? Kde se to vzalo?‘ a je to velmi strašidelné. Dokonce i když mluvíme s lidmi, kteří byli kolem exorcismu, nechtějí o tom mluvit. Byli by nervózní, kdyby mi řekli, čím si prošli a co viděli, protože by se báli, že se to vrátí. Nebo by se báli vrátit se tam, báli se, že jsou náchylní.“

V souladu se smyslem pro realističnost herců nebyl použit žádný make-up. Zkroucené polohy, které paní Bell vytváří, jsou díky jejím letům baletu a přirozeně dvojitému kloubovému tělu. Eli Roth má pocit, že: „S absencí make-upu a tím, co dělá Ashley, si myslíš: ‚Panebože, buď je tahle dívka posedlá nebo skutečně prožívá psychotický zlom.‘ Ale to nevadí, protože tenhle chlap (Cotton) to nezvládne buď a pokud ji nedokáže přimět, aby přestala - ten chlap (Luis) ji zastřelí a to je všechno."

Dynamika mezi Cottonem a Luisem vytváří počáteční napětí ve scéně. Je to tento bod ve filmu, kde, jak říká Roth, "Víra všech ve vědu nebo náboženství se střetla a nikdy neviděli úhel pohledu toho druhého, a to nakonec vede k jejich pádu."

Začátek druhé scény exorcismu se cítil jako vrcholný moment ve filmu. Pro mě zde byla ztracena jedna z největších příležitostí filmu. Kdyby vyvrcholili přímo z tohoto okamžiku konfrontace mezi Luisem („vírou“) a Cottonem (‚věda‘), se životem mladé ženy v ohrožení, závěr by měl větší dopad. Obě strany metafyzického argumentu, jak je představují tito muži, jsou stejně dobře míněné a stejně chybné a omezené.

Rád bych viděl, jak se napětí vyšplhalo až do bodu, kdy ke stejnému tragickému závěru dospěje i dokumentární štáb. Otázka příčiny je však mnohem jemnější. Je příčinou tragédie tvrdohlavá arogance každého z těchto jedinců, nebo to byla skutečně ruka zla? A jaký je mezi nimi rozdíl? Představení všech dalších postav, stejně jako návnada a výměna s Pastorem Manleym v závěrečné scéně, ubralo z nádherného portrétu tohoto jediného muže, který čelí vnějšímu výrazu svých vnitřních „démonů“ – alespoň pro mě. Poslouchání interpretace poslední scény Eliho Rotha však přidává do závěru filmu zajímavý prvek – takový, který nebyl úplně patrný při sledování.

Každý z tvůrců filmu má jiný pohled na závěr a závěrečné poselství. Eric Newman říká, „Ve skutečnosti nevěřím v exorcismus. Věřím v psychiatrii. Jsem duchovní, ale obecně si myslím, že většina náboženství, jistě ve svých nejzákladnějších formách, to chápe špatně.“

Eli Roth zaujímá postoj věřícího. Celá trajektorie filmu pro něj byla pro Cottona složitým testem víry. Cítí, že kdyby se Cotton a dokumentární štáb rozhodli kdykoli během procesu uvěřit, jejich životy by byly ušetřeny. Že i teatrálnost „satanského rituálu“ byla nástrojem, jak přilákat Cottona a kamery dovnitř. Sýr v pasti na myši osudu jakbysmet.

Roth nám říká, že "satanské" zpívání v závěrečné sekvenci je “banánový chléb, banánový chléb, banánový chléb.” Jako by si kult nějak uvědomoval Cottonovo kázání o „banánovém chlebu“ a říkali „toho chlapa dají lekci“. The Kázání o „banánovém chlebu“ je jedním z nejlepších momentů filmu, a jak říká Eric Newman, je také skvělým příkladem Cottonovy arogance, „tyto jsou postavy, které si myslí, že jsou lepší než tihle hulváti, které budou trpět.“ Pro Cottona je jeho pýcha před ním samá tvrdý pád.

Eli Roth to bere takto „(Nell) je celou dobu posedlá a všechno, co Louis říká, je pravda, a celá věc je dát Cottonovi lekci. I když si dopis vybere, je to nějaká síla, která ho přiměla vybrat si ten dopis, jít na tuhle farmu, jít dělat tuhle věc, vyzkoušet svou víru. Aby viděl, jestli opravdu věří. A selhává na každém kroku, protože si myslí, že je chytřejší než všichni ostatní, a nakonec, když se démon odhalí, je příliš pozdě. A pak najde Boha. Ale pak je to jako – našel jsi Boha? To je reakce, to není pravá víra."

Na otázku, zda tento test provedl Bůh nebo Satan, Roth odpověděl: „To je otázka. Je to Bůh, nebo je to kult?" Zdá se, že pohled každého jednotlivce na film přímo pramení z jeho osobních systémů přesvědčení.

Když se ho zeptali, zda je znepokojuje nějaká „skutečná démonická aktivita na place“, Newman komentoval: "Tento film jsme netočili se studiem, takže je velmi nepravděpodobné, že by se nějaký objevil." A to byl děsivý pocit v oblasti po Katrině. "Nikdy se opravdu nebál démonů," odpověděl Roth "Udělal jsem. Cítím se, jako bych po tom měl VIP vstupenku do pekla Hostel filmy, takže pokud budeme ukazovat cokoliv, co má co do činění se Satanem, měli bychom jeho názor skutečně, ale opravdu reprezentovat velmi poctivě.“ Dej ďáblu, jak to bylo.

Jedním z nejvíce fascinujících fenoménů, kterým se film věnuje, je vzestup víra v a výskyt exorcismu. Na otázku, proč si myslí, že se to děje v této době naší historie, Newman odpověděl: "Mnoho z toho je založeno na strachu... Největší lidská hnutí byla vyvolána špatnými děsy, které se ve světě dějí." A čím jsou věci děsivější, tím více lidí hledá vysvětlení, které je samozřejmě nenutí dívat se dovnitř. A lidé začnou přijímat (někdy v dobrém, jindy ve zlém) jinou víru. Něco, co jim umožňuje pochopit, jaká je jejich realita. V případě tohoto příběhu se tento chlap odmítá smířit s tím, že by s jeho dcerou mohlo být něco v nepořádku. S jeho dcerou může být opravdu něco v nepořádku. Je pro něj snazší říct: ‚Vedli jsme se dobře, dokud se neobjevil tento démon a nesvedl ji z cesty.‘“

Eli Roth dodává, „Myslím, že před 75 lety mělo zlo velmi jasnou tvář. Víte, dalo by se říci, že to byl Hitler; můžete si představit, kdo byl zlý. Zatímco nyní zlo přichází v tolika podobách. Přichází - nejen terorismus, ale i chamtivost na Wall Street a zločiny ve školách nebo dokonce v některých kostelech. Existují všechny druhy zla a ďábel se stává ústředním bodem tohoto zla. Takže se stává: ‚pokud s tím dokážeme bojovat‘, zlo celkově půjde dolů. Ale myslím si, že to skutečně pochází z toho, že nemáme jediného člověka, na který by bylo možné upozornit na zlo, a proto to jde k Satanovi."

Nabízí se tedy otázka, jaký je postoj filmaře k existenci a zdroji zla v našem světě?

Film si klade za cíl výstižně prezentovat „absence úhlu pohledu“ a agendy v otázce zla a víry. Roth říká, "Obě strany prezentuje spravedlivě a inteligentně a nechává je bojovat." Pro mnohé filmové diváky je těžké si představit, že poslední sekvence neměla zachycovat nějakou nadpřirozenou událost. Úmrtí, která nastala, byla předpovězena, oheň reagoval nepřirozeným způsobem, „dítě démona“ se fyzicky nechovalo jako lidské embryo.

Jak bylo uvedeno, Eli Roth tvrdí, že stagičnost poslední sekvence je v jistém smyslu provedena ve prospěch Cottona jako součást jeho „zkoušky“ víry. Takže pro Rotha a režiséra Daniela Stamma otázka nezní -li objevil se démon. Skutečná otázka zní: Přijde v tuto chvíli Bůh a pomůže Cottonovi? Nebo je to příliš málo, příliš pozdě na jeho vyjádření víry?

co tě to napadlo Poslední vymítání a jeho konec?

Sleduj mě na Twitteru @jrothc a Screen Rant @screenant

Flash sestavuje legii superhrdinů v crossoverovém přívěsu Arrowverse